Když byl ten první skialp tak pěknej, nemohl jsem s dalším otálet. Ten vedl na Rombon. Roli chtěl vyrážet ve 3, ale úspěšně jsem ho přemluvil alespoň na čvrtou ranní. Autem je to z Bovce na start asi 10 minut, takže někdy po půl páté už jsme si to šněrovali po lese směrem vzhůru. Protože jsme věděli, že v nižších partiích už sníh není, šli jsme oba v pohorách a tím se tíha batohů zvedla nejen o lyže, ale i o přezkáče. No tréning je tréning. Asi to ale byla dobrá volba, protože lyžáky jsme obuli až na planině Goričica (1336 m.n.m.), na kterou jsme dorazili přesně s východem sluníčka.
Pauza na snídani a přezutí u lovecké chaty.
Odtud dál byl sníh tak tvrdej, že jsme se rozhodli jít na botách, což nám vydrželo až na vrch.
Protože nás ještě čekalo dost šlapání, pětiminutovou odbočku na Čuklu (za Rolim) jsme vynechali.
Udělali jsme krátkou poradu, kudy dál a šinuli jsme si to k vytyčenému cíli.
Já si tenhle úsek pamatoval z léta méně strmý a Roli více. No úplná rovina to není, ale žádná hrůza taky ne.
Tady jsme se už shodli.... že mačky jsme měli mít na nohou a ne v batohu!
Ale o to větší jsme pak měli radost, že jsme na vrchu žlebu.
Ještě jedna prudší pasáž.
A pak už jen po hřebínku na vrch.
Trocha příprav, piti, jídla a kochat se a kochat se rozhledy z vrchu.
Dolů to snad ani nemohlo být lepší. Akorát natátej sníh a krásná lajna.
Některé kemeny na východních stráních už ze sebe sníh otřásly, ale lyžovat je pořád kde.
Mezi sjížděním nás čekal asi desetiminutový výšlápek.
A pak ještě spousta obloučků až k loveckému srubu, kde na nás čekaly pohory. O dalších sedmistech výškových metrech k autu nemluvě.
0 comments:
Post a Comment