Zelenjak & Vrtača through Y

At 5 am we met with Katja in Kranjska Gora to go to Mojstrovka..... or, at least we were supposed to. When I called her 5 past 5, I heard just sleepy: "halooooo?" So while she was getting ready, I drove to Tržič, where we accidentally met Tone and Nadja and agreed to go together. Up the former Zelenica ski field we were meeting crowds of people, but they all turned somewhere and in the valley Suho Ruševje we were nearly alone.

 Approaching the saddle between Vrtača (in the background) and Zelenjak.

The last part was better without skis.

Close to the summit we met few people going down.

And the views? Amazing!

Go Outdoor team on Zelenjak (2024 m).

The snow was just exposed to the sun so every minute it was getting softer...

... ok, not everywhere. Y in Vrtača is turned north west and the snow there was hard to icy.

But the panorama of Karavankas is worth some effort.

And after all, with all the walking we deserved some beautiful skiing :-)

Read More

Veliki Vrh - Rombon 2208 m.n.m.

Když byl ten první skialp tak pěknej, nemohl jsem s dalším otálet. Ten vedl na Rombon. Roli chtěl vyrážet ve 3, ale úspěšně jsem ho přemluvil alespoň na čvrtou ranní. Autem je to z Bovce na start asi 10 minut, takže někdy po půl páté už jsme si to šněrovali po lese směrem vzhůru. Protože jsme věděli, že v nižších partiích už sníh není, šli jsme oba v pohorách a tím se tíha batohů zvedla nejen o lyže, ale i o přezkáče. No tréning je tréning. Asi to ale byla dobrá volba, protože lyžáky jsme obuli až na planině Goričica (1336 m.n.m.), na kterou jsme dorazili přesně s východem sluníčka.

Pauza na snídani a přezutí u lovecké chaty.

Odtud dál byl sníh tak tvrdej, že jsme se rozhodli jít na botách, což nám vydrželo až na vrch.

Protože nás ještě čekalo dost šlapání, pětiminutovou odbočku na Čuklu (za Rolim) jsme vynechali.

Udělali jsme krátkou poradu, kudy dál a šinuli jsme si to k vytyčenému cíli.

 Já si tenhle úsek pamatoval z léta méně strmý a Roli více. No úplná rovina to není, ale žádná hrůza taky ne.

Tady jsme se už shodli.... že mačky jsme měli mít na nohou a ne v batohu!

Ale o to větší jsme pak měli radost, že jsme na vrchu žlebu.

Ještě jedna prudší pasáž.

 A pak už jen po hřebínku na vrch.

Trocha příprav, piti, jídla a kochat se a kochat se rozhledy z vrchu. 

Dolů to snad ani nemohlo být lepší. Akorát natátej sníh a krásná lajna.

Některé kemeny na východních stráních už ze sebe sníh otřásly, ale lyžovat je pořád kde.

Mezi sjížděním nás čekal asi desetiminutový výšlápek.

A pak ještě spousta obloučků až k loveckému srubu, kde na nás čekaly pohory. O dalších sedmistech výškových metrech k autu nemluvě.

Read More

Aktuálně ze Slovinska

Po České NEzimě jsem konečně tam, kde sníh je. Běžky a skialpy už neleží pod vrstvou prachu v regálu, ale dostávají co proto. Z běžek fotky nemám, ale stopy v Tarvisiu, Valbruně a Ratečích rozhodně stojí za vyzkoušení. Tuto zimu už je asi nestihnete, ale tu příští na vás budem nachystaní v plné síle.

Se skialpama je to jiný příběh, na ty by mělo ještě být sněhu dost a dlouho. Na hřebenech Julských Alp ho je několik metrů a v nejvyšších polohách by mělo zrovna teď sněžit.

Jako první výlet na rozchození jsem zvolil Cima del Cacciatore (Kamniti Lovec).

Jde se z Tarvisia po křížové cestě na Monte Lussari (Svete Višarje)...

A pokračuje dál po a podél hřebenu přímo na jih. Občas je to víc rovina, občas víc kopec...

V údolí pod vrcholem na mě ještě čekal prašánek.

Ty jsem všechny musel předběhnout, aby mi ho neolyžovali.

Závěrečný výšvih patřil spíš k těm strmějším úsekům...

... ale pohled na Jof Fuart (Viš) za trochu té dřiny stál.

Na vrcholu je prý potřeba zazvonit, ale už jsem zapoměl proč :-)

Raději jsem zazvonil, nazul se do prken a vyrazil užívat zasloužené oblouky.

Ještě že jsem šel celkem brzy ráno, protože v zástupech, které jsem cestou dolu potkával, by se mi chodit moc nechtělo. No ale celý ten živý slalom jsem úspěšně prokličkoval a dosmýkal se až k autu...

Read More

Okroglež in Brda

Prejšnjo nedeljo se nas je nabralo nekaj dilcarjev in šivankarjev. Z večino smo si prvič podali roko na Možniških planinskih taborih PDPT Ljubljana, z nekaterimi na Alpskem taboru v Čezsoči, z ostalimi pa na tej turi. Navdušeno smo se zakadili proti Medvedji konti, naredili ovinek proti planini Lipanca, nato pa proti Debeli peči.

Nismo bili ravno zgodnji, zato smo smučarji zaključili na Okrogležu, nato pa se zopet pridružili druščini, ki je odcepila proti Brdom.

Prekrasno je bilo smučanje, polno prekucevanja, hudikanja in vriskanja, vse do Blejske koče na Lipanci. Od tam pa noge v klin in po dobro uhojeni stezi vse do ceste. Priklopili smo se matičarjem na vrv ter navdušeno vriskali na avtovlečnici do parkirišča.

Pešci so trpeli muke vezane na maso. Dolgini in silaki so se udirali vse do pasu, trlice pa so se držale na površju. Tura ni bila prijazna začetnikom, suličarjem in krepkim šivankarjem.

Zahvala za smeh gre predvsem trpežnemu Juriju, ki so ga avtomati izvrgli neštetokrat. 

Zagotovo je pionir smučarskih skokov v telemark brez smuči s prevalom. Vsakič smo potočili solze smeha, nato pa sneženega moža očistili, poiskali smuči, odkrilili črto in zaključili z naslednjo piko. Pred kratkim so bila moja doživetja precej podobna, s premehkimi, prekratkimi in preozkimi smučmi take razmere zahtevajo precej smisla za humor in odpornosti na poškodbe.

Pešci so uživali v dričanju po zadnji plati, v globino pa je snežno odejo najbolj spoznal Miki.

Fotografije smo prispevali Grega, Roman, Jurij in jaz, za vse ostalo so skrbeli še hudomušna Natalija, Anja z vici in Staša z bratom :).

Read More