Po České NEzimě jsem konečně tam, kde sníh je. Běžky a skialpy už neleží pod vrstvou prachu v regálu, ale dostávají co proto. Z běžek fotky nemám, ale stopy v Tarvisiu, Valbruně a Ratečích rozhodně stojí za vyzkoušení. Tuto zimu už je asi nestihnete, ale tu příští na vás budem nachystaní v plné síle.
Se skialpama je to jiný příběh, na ty by mělo ještě být sněhu dost a dlouho. Na hřebenech Julských Alp ho je několik metrů a v nejvyšších polohách by mělo zrovna teď sněžit.
Jako první výlet na rozchození jsem zvolil Cima del Cacciatore (Kamniti Lovec).
Jde se z Tarvisia po křížové cestě na Monte Lussari (Svete Višarje)...
A pokračuje dál po a podél hřebenu přímo na jih. Občas je to víc rovina, občas víc kopec...
V údolí pod vrcholem na mě ještě čekal prašánek.
Ty jsem všechny musel předběhnout, aby mi ho neolyžovali.
Závěrečný výšvih patřil spíš k těm strmějším úsekům...
... ale pohled na Jof Fuart (Viš) za trochu té dřiny stál.
Na vrcholu je prý potřeba zazvonit, ale už jsem zapoměl proč :-)
Raději jsem zazvonil, nazul se do prken a vyrazil užívat zasloužené oblouky.
Ještě že jsem šel celkem brzy ráno, protože v zástupech, které jsem cestou dolu potkával, by se mi chodit moc nechtělo. No ale celý ten živý slalom jsem úspěšně prokličkoval a dosmýkal se až k autu...
0 comments:
Post a Comment